Informační technologie vždycky byly můj koníček. Bavilo mě to, protože jsem díky informační technologii mohla odejít z takové smutné reality. Protože jsem totiž pouze jenom sama. Někdo o mě a neměl veliký zájem, takže jsme si vymýšlela různé způsoby, jak se co nejvíce zabavit, aby mi bylo alespoň trochu dobře. Neměla jsem ani moc kamarádů, proto jsem se uzavřela sama do sebe a byla jsem nejvíce času doma ve svém pokoji. Musím říct, že na jednu stranu mě to zase velmi mrzelo, ale na druhou stranu zase velmi těšilo. Měla jsem hodně času na učení a taky na psaní knihy. To taky byla jedna moje velká záliba, psát knihu. A hodně mě bavilo psát knihy anebo různé povídky. A psala jsem to všechno na počítači. Takže jsem velmi často využívala taky informační technologie, které mi třeba kontrolovaly pravopis při psaní článků anebo různé dokumenty.
Taky se moc ráda pomáhal spolužákům ze školy s úkoly. To sice jsem jim takhle pomáhala, ale byla to jediná komunikaci se svými vrstevníky a spolužáky. Že bych třeba s nimi někdy šla na nějaký výlet anebo na nějakou párty, tak to vůbec ne. A mě to vůbec ani nelákalo a řekla jsem si, že raději budu doma se učit, abych potom mohla jít studovat vysněnou vysokou školu.
A samozřejmě, že jsem chtěla, aby ta vysoká škola se týkala informační technologie a počítačů. Protože počítače byly můj sen a vlastně taky celý život. A počítač jsem brala jako mého nejlepšího kamaráda. Sice moji maminku to mrzelo, ale postupem času zjistila, že když já sama to takhle chci a cítím, tak s tím nic dělat nebude a bude mi to přát. Jsem nakonec ráda, že jsem se rozhodla, tak jsem se rozhodla. Nyní mám vystudovanou prestižní školu, která se týká jak robotiky, tak taky informační technologie a musím uznat, že jsem si vybrala opravdu tu nejlepší cestu, kterou jsem mohla jít. Všechno mě baví a já sama jsme na sebe pyšná.