Jsou i lidé, kterým vůbec nevadí žít celoročně u sebe doma. Jsou jako ten Honza za pecí a nic jim tu zřejmě neschází. Pak jsou tu lidé, které to v jednom kuse někam táhne, a to pokaždé jinam. A tito pak ve svém volnu obrážejí hotely, penziony, kempy, prostě ubytovací zařízení na různých místech naší vlasti nebo klidně i na druhém konci světa.
No a pak jsou tu ti, které to o dovolených a víkendech také táhne z domu, ovšem tito neholdují cestování jen tak někam do neznáma. A ti jsou nejspokojenější, pokud mají nějakou tu chatu nebo jiný rekreační objekt, který jim patří. Protože ti se mohou kdykoliv sbalit, vyrazit tam a užít si to tam. Protože vědí, co je tam kdy čeká, vědí, že tam nebude nikdy plně obsazeno ani zavřeno a že se tam nesetkají s odmítnutím nebo nějakým nemilým překvapením.
Jenže není zase až tak běžné, aby ti, kdo takový rekreační objekt mají, tento prostě zdědili nebo získali od někoho darem. Takový objekt si člověk musí zasloužit, a to tak, že si ho postaví nebo koupí. Což se ale snáze řekne, než udělá, protože jak na koupi, tak na stavbu potřebuje člověk peníze. Velké peníze. Které se ale samozřejmě neshánějí zase až tak snadno, jak bychom si přáli.
A když si chce někdo pořídit rekreační objekt, ale nemá na něj našetřeno a jenom tak to jiné nebude? Pak si na něj naštěstí může dotyčný i vypůjčit peníze. Protože se u nás nabízejí skutečně různé půjčky včetně hypoték, a třeba hypotéka na rekreační objekt prokáže člověku shánějícímu nějaké to místo k odpočinku dobré služby.
S takovou hypotékou si může kdokoliv koupit vytoužený rekreační objekt hned. A pak ho klidně i po hodně dlouhou řadu let splácet. A díky tomu je možné se rekreovat v takovém objektu, jakkoliv tento doposud splácejícímu majiteli ještě zase až tak docela nepatří. Což ale není na škodu. A je to lepší než nemít kam ve volnu jezdit.